Zrychlení po překonání osobního rekordu

Zlepšit si osobák je radost. Pokud však běžci usilují o dlouhodobé zlepšování, existuje ještě důležitější krok – dokázat výkon zopakovat. Po výrazném posunu, například z půlmaratonu 2:04 na 1:50, je tělo i hlava nějaký čas na hraně. Metabolismus, svaly i nervový systém se teprve učí fungovat na nové úrovni. A právě v této fázi má největší smysl nespěchat dál, ale výkon stabilizovat.

Proč je to důležité?

Mnoho běžců po zlepšení ihned hledá další hranici. Z psychologického hlediska je to pochopitelné – motivace je zásadní součástí výkonnostního růstu. Z hlediska fyziologie však tělo potřebuje čas, aby se nová úroveň zafixovala – aby se k ní bylo možné po výpadku (například nemoci, dovolené či pracovním stresu) snadno vrátit. Bez této fáze stabilizace se výkonnost často rozpadne dříve, než dojde k dalšímu posunu. Trpělivost není stagnace. Když po osobním rekordu běháte v podobném tempu, neznamená to, že stojíte na místě. Znamená to, že upevňujete základnu, která unese další krok. Zlepšení pak přichází přirozeně – jako výsledek konzistentního a promyšleného tréninku.

Důvody, proč zůstat chvíli „na úrovni“:

1. Stabilizace adaptačních procesů

Po závodě nebo náročném tréninkovém období v těle probíhají adaptační procesy – reakce na prožitý stres. Ty jsou klíčem ke zlepšení, ale neprobíhají okamžitě.
Trvá tři až šest týdnů, než se nová úroveň aerobního metabolismu skutečně stabilizuje a tělo ji zvládne udržet bez nadměrného stresu. Pokud běžec v této fázi začne tlačit na další progres, riskuje regres – adaptace se naruší a efektivita klesá.

2. Zpožděná neuromuskulární adaptace

Nová úroveň výkonu mění také běžeckou ekonomiku: kadenci, koordinaci, zapojení svalových vláken. Kardiovaskulární systém reaguje poměrně rychle, ale svaly, šlachy a úpony potřebují několik týdnů, aby se naučily efektivně přenášet sílu v novém tempu.
Předčasné zrychlování často vede k přetížení (například achilovky, plantární fascie, hamstringů nebo bedrokyčelní oblasti).
Setrvání „na úrovni“ umožňuje tělu zautomatizovat nový běžecký vzorec – změna není vidět, ale je cítit v lehkosti běhu.

3. Energetické zásoby a hormonální rovnováha

Silný progres znamená vysokou fyzickou i hormonální zátěž. Hladiny stresových hormonů (kortizol, adrenalin) i spotřeba glykogenu mohou být zvýšené. Pokud po dosažení osobního rekordu následuje okamžitý tlak na další výkon, tělo se nestačí plně zregenerovat –následkem bývá únava, výkyvy výkonnosti, horší spánek nebo náchylnost k nemocem. Krátké období „stability“ po zlepšení pomáhá zklidnit hormonální systém a obnovit vnitřní rovnováhu.

4. Psychologická integrace výkonu

Pokud běžec dokáže výkon několikrát zopakovat v kontrolovaných podmínkách, mozek a nervový systém jej přijmou jako „novou normu“. To má zásadní vliv na stabilitu výkonu v budoucnu a na rychlejší návrat po případném výpadku.

Shrnutí:

Stabilizace výkonu = dokončení adaptace, která začala při jeho zlepšení. Běžec, který po osobním rekordu zůstane několik týdnů v odpovídajících tréninkových zónách:
• dokončí buněčné a nervové přestavby
• sníží riziko přetížení
• vytvoří pevný základ pro další krok

Přenesení do praxe:
Trénujte ještě několik týdnů v tempech, která odpovídají vašemu novému osobnímu rekordu – nikoliv hned rychleji. Učte se tento výkon zvládat s menší námahou. Vnímejte, že i když se rychlostí „neposouváte“, vaše tělo upevňuje schopnost výkon opakovat. Běžíte stejně rychle, ale s menším úsilím. To je skutečná známka posunu a zároveň příslib dalšího progresu. Tímto způsobem si vytváříte pevný základ, na kterém bude další krok snadnější a bezpečnější.

Nevzdávejte svůj cíl. Jen mu dejte prostor vyrůst ve vás – ne ho urvat silou.
To je směr dlouhodobého, zdravého a sebevědomého progresu, se kterým se v LS training ztotožňujeme.